spanok a sny
Zatímco tělo je stále v hlubokém spánku, mozek vytváří celé scénáře situací bohaté na realistické detaily – zvuky, hluky, obrazy, pocity, vůně, někdy i chutě. Příběh dostává logickou, jindy ale třeba zcela fantastickou tvář. Přední část kůry mozkové, která je odpovědná za vědomí, vnímání a logické myšlení při tom nepracuje. Ve snu se proto mohou objevovat fantastické bytosti stejně jako normální osoby ať už známé nebo cizí. Vztahy i situace bývají velmi přesvědčivé, takže člověk je pokládá za realitu. Problém je, že tento druh snů si většinou po probuzení vůbec nepamatujeme. Jakou tedy mají funkci? Na rozdíl od Freuda dnešní vědci přiznávají, že nevědí. Dalo by se říci, že je to jedno z nejlépe střežených tajemství biologie člověka.
Sen je psychická aktivita, která provází člověka nejméně dvacet minut každou noc většinou v několika oddělených epizodách. Novým zjištěním je, že sen se může objevit v jakékoli fázi spánku, i když nejčastěji to bývá ve fázi REM (Rapid Eyes Movements).
Podle vědců z univerzity ve finském městě Turku, kteří problematiku snů a spánku už delší dobu intenzivně zkoumají, jsou sny virtuální realitou vytvořenou mozkem. Jakousi obrovskou virtuální scénou, na které se předvádějí mnohdy ve fantastické podobě nejrůznější situace, o nichž člověk ani netuší, že by je měl řešit, že ho tíží nebo že je pokládá za hrozbu. Zajímavé je, že i u pozitivně naladěného člověka ve snech převažují problémové situace. Dokazují to výzkumy kanadských vědců z univerzity v Montrealu. Ve zkoumaných snech se v 66 % objevovaly prvky hrozby, která byla většinou namířena proti spáči, výjimečně proti někomu z blízkých, například dítěti. Zajímavé je, že lidé se ve snech s hrozbou nedokázali vyrovnat, odstranit ji nebo zničit člověka, který je ohrožoval, i když vyvíjeli maximální úsilí.
SIGMUND FREUD
Rakouský neurolog a psychiatr Sigmund Freud byl jedním z těch, kteří se o sny, jejich původ a význam zajímali už koncem 19. století. V roce 1886 si ve Vídni otevřel neurologickou praxi, v níž jako terapii používal mimo jiné hypnózu a analýzu snů a další metody, které sloužily k proniknutí do nevědomí pacienta. Svou teorii prezentoval v roce 1900 v díle nazvaném Výklad snů. Vycházel z toho, že strachy i přání člověk často vnitřní autocenzurou vytlačuje do nevědomí, ale nedokáže je odstranit ze snů, které jedině o těchto potlačených pocitech vypovídají.
NOČNÍ MŮRY
Podle některých psychologů i děsivé sny jsou užitečné. Tore Nielsen z montrealské univerzity přišel s hypotézou, že špatné sny jsou pro mozek prostředkem, jak se zbavit starých hrůz ať už potlačených nebo neskrývaných jako v případech posttraumatických stresů. Přitom dělá rozdíl mezi děsivými sny a nočními můrami, které jsou nežádoucí, pronásledují člověka opakovaně většinou stejnými obrazy a je třeba se jich zbavit. Jak? To nabízí výzkumný tým z Nového Mexika. Rada zní jednoduše. Rozhodnout se, že do snu nebo do noční můry člověk v určitém okamžiku vstoupí a scénář děje ovlivní nebo ho ukončí. To jde zejména v případech, kdy se stejný sen stále opakuje. Výsledky této terapie jsou zatím nečekaně dobré. Pacient spolu s terapeutem vypracuje podrobný scénář svého děsivého snu. Spolu se rozhodnou, kdy a jak bude možné do snu vstoupit a změnit jeho průběh, ulomit děsům ostří, situaci dostat pod kontrolu. Člověk si mnohokrát přehraje průběh snu a vypracuje možné jiné varianty jeho vyznění. Zafixuje si, že jde jen o sen, a že vývoj situace může změnit. Úspěšnost postupu je zatím zhruba 30%.
SPÁNEK A PAMĚŤ
Teprve v 90. letech minulého století se začali vědci vážně zabývat vztahem spánku a paměti. V roce 1994 izraelský vědec Avi Karni na pokusy s dobrovolníky dokázal, že neobsahuje-li spánek fázi REM, věci, které se učil těsně před spaním, si pamatuje hůř, než když spánek REM fázi obsahuje. Vzápětí poté Matthew Wilson z amerického MIT na myších demonstroval, že spánek zpevňuje nervové spoje a myši si tak lépe pamatují novou cestu z bludiště, kterou se před tím naučily, než myši, které nespaly. Pomocí implantovaných elektrod pak zaznamenal mozkovou aktivitu v oblasti kůry mozkové v době, kdy se myši novou cestu učily, a ve spánku pak podobnou aktivitu zjevně vyvolanou opakováním úkolu.
V roce 2004 tuto hypotézu potvrdil u lidí Pierre Maquet z univerzity v Liége. Pomocí nových metod sledování mozku a jeho činnosti zjistil, které části mozku byly při učení aktivní, a to se opakovalo i ve spánku v sekvenci REM. Dalšími pokusy dokázal, že lidé, kterým bylo ve spánku bráněno nebo byli ošizeni o fázi REM, si daleko hůře pamatovali, co se večer naučili. Rozdíl byl až čtyřicetiprocentní.
V listopadu 2007 belgický vědecký tým dokázal, že spánek zpevňuje slabé nervové spoje, které se večer vytvořily učením. Novým objevem bylo zjištění, že první etapa zpevňování spojů probíhá na buněčné úrovni už v prvních minutách po učení a že fáze REM tento proces dále upevňuje. I když vědecký svět stále ještě není jednotný a existují odpůrci této teorie, poměrně velký počet vědců se přiklání k názoru, že spánek a zejména jeho fáze REM jsou životně důležité pro paměť, a to nejen krátkodobou, ale i dlouhodobou.
Zároveň se ukazuje, že ve vyspělých zemích má poměrně značná část lidí se spánkem problémy. Příčinami bývá především stres ať už doma či v zaměstnání. Ve Francii průzkum zjistil, že 45 % Francouzů ve věku od 25 do 45 let usíná špatně, budí se nebo prostě nespí dostatečně dlouho. Podobná situace je i v dalších vyspělých evropských zemích. Celkově průzkumy ukazují, že průměrná délka spánku se snižuje, tak jak narůstají jiné aktivity nejen pracovní, ale i vzdělávání, sport a zábava. Málokdo si uvědomuje, že právě při učení, ale i v zaměstnání zejména u manažerů, lékařů, učitelů a vědeckých pracovníků hraje zpevňování nervových spojů a dobrá paměť zásadní roli. Že spánek jim může pomoci více než hodiny memorování zejména v případě, že budou řešit pracovní úkoly nebo se učit těsně před tím, než jdou spát.
DENNÍ SIESTA
V této souvislosti se opět začíná ukazovat význam siesty, tedy spánku během dne, který rovněž, i když ne tak výrazně jako noční spánek, zlepšuje paměť. Dokazují to výzkumy týmu ženevské univerzity. Ukázalo se, že kromě paměti pomáhá krátký denní spánek k lepšímu soustředění a zvýšení výkonnosti. Při zkoumání účinků denního spánku ženevští vědci zjistili, že zatímco fáze nočního spánku REM (takzvaný paradoxní spánek) napomáhá upevnění všech nervových spojů a zvláště pokud jde o motorickou paměť, což je důležité třeba pro pianisty, ostatní fáze spánku a denní siesta pomáhají výrazně deklarativní paměti, zvyšují kognitivní schopnosti a zlepšují logické myšlení
Návrat k delšímu spánku vidí odborníci při současném stylu života jako nereálný. Nabízejí ale jiné možnosti. Rozdělit část doby, kterou spíme, do kratších denních úseků. Aplikuje to úspěšně řada japonských podniků, kde denní siesta prosazuje v rámci vyšších podávaných výkonů. V řadě podniků jsou tam pro odpolední krátké spánky zřizovány dokonce zvláštní místnosti, a to jak pro zaměstnance, tak pro členy vedení. Výsledky jsou velmi dobré.